Václav Havel

Tanečníci předváděli vrcholové taneční kremace.

Mladý kněz měl před prvním kázáním trému, a tak mu starý farář poradil, aby si dal na kuráž deci vína. Po kázání se mladý přišel zeptat, jak se to starému líbilo, a ten pokrčil rameny: „No, napoprvé to nedopadlo nejhůř, ale stejně jsi se dopustil tří chyb. Předně jsem ti řekl deci a nikoliv litr. Dále... Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. A třetí chyba: Na závěr se říká Amen, a ne Ahoj!”

Vejdou jehovisté do paneláku a klepou na dveře jednoho z bytů.
„Dále!” ozve se.
Dveře se však pořád ne a ne otevřít, a tak svědkové seberou odvahu a zaťukají ještě jednou.
Z druhé strany se ozve řev: „Říkal jsem dále, nebo z vás tou brokovnicí, co mám v ruce, udělám nebožtíky Jehovovy!”

V muzeu: „Pane řediteli, kdy jste poznali, že je ten lev špatně vycpanej?”
„Když sežral třetího hlídače.”

Hloupý Honza potká na cestě ke královskému hradu vesnickou dívku, která plete věneček z pampelišek.
„Proč pleteš ten věneček?” zajímá se Honza. „Tobě někdo umřel?”

„Já rozluštím každý jazyk,” chvástá se jazykovědec, „ale jazyk mé ženy je nerozluštitelný!”

„Proč nosíte ten děravý deštník, klaune?”
„Abych viděl, kdy přestane pršet...”

Slavná herečka skonala v mladém věku a v celé své kráse vstoupila do ráje. Ujal se jí sám svatý Petr a doprovázel ji vyhrazenou cestou k rajskému oddělení pro nevinné ženy, chráněnému před vetřelci hlubokým vodním příkopem.
„Tady na té úzké lávce musíš být velmi opatrná,” připomínal jí důrazně nad příkopem. „Běž napřed a přísně se střež jakékoliv hříšné myšlenky, nebo spadneš dolů a cesta do ráje ti zůstane provždy uzavřena.”
Herečka nebere jeho výstrahu vážně. Lehce si vykračuje, vlní se v bocích a rozverně kroutí zadečkem, jak byla zvyklá před kamerou. Udělá jeden krok, pak druhý, třetí... A najednou to dole za ní hlasitě žbluňkne!

Chuck Norris nespí, jen čeká.

„Čí je to portrét?”
„Afrodity.”
„A proč je zpodobněná jako černoška?”
„Přece proto, že je Afro.”